VÍTE, ŽE ...

Krátké poznámky vztahující se k práci v Linuxu. Podívejte se také na LINUX - Jak na to.

• Rychlé spouštění aplikací v KDE

  Aplikace v KDE můžete místo složitého hledání v menu nebo shazování oken a klikání na ikony spouštět tak, že stisknete ALT + F2, objeví se malé okno, napíšete název aplikace a stisknete [Enter]. V Linuxu jsou všechny spustitelné soubory na několika málo místech, takže není problém zavolat nějaký program skoro odkudkoliv.

• Hledání příčin problémů s programy

  Když nefunguje nějaký grafický program a nemůžete přijít na to proč, spusťte ho z textové konzole. Většina slušně vychovaných programů na ni vypisuje hlášení o činnosti. Např. chcete spustit Krusader a místo něj vidíte jen přesýpací hodiny v panelu úloh a dál nic. Otevřete konzolu a prostě napište krusader [Enter]. Pokud si s chybovými hlášeními nevíte rady, alespoň máte co hledat nebo poslat do konference.

• Automatické doplňování v konzoli

  Textová konzola připadá mnoha nováčkům přeběhnuvším z windows primitivní a nepřátelská. Pokud se ale s Linuxem seznámíte a chcete s počítačem skutečně efektivně pracovat, objevíte kouzlo řádkových příkazů. Jednou z nejužitečnějších vlastností Linuxové konzole je doplňování pomocí klávesy [TAB]. Nacházíme se např. v kořenovém adresáři a chceme přejít do /home/pepa/programykekompilaci/cojsemstahoval. Zadáme cd /h [TAB] p [TAB] p [TAB] c [TAB] [Enter] a jsme tam. Jestliže je v adresáři více položek začínajících stejným písmenem, jsou vypsány a zadáme přesnější identifikaci, např. 2 znaky. Možnosti konzolového doplňování můžete ještě vylepšit instalací balíčku bash-completion (noarch.rpm).

• Zastavení konzolových výpisů

  Výpis dat na konzoli můžete zastavit stisknutím klávesy Scroll Lock. Potom je ale třeba dávat pozor a nezapomenout to zase vypnout. Opomenutím si můžete způsobit spoustu rozčilování s tím, proč ta konzole vůbec nereaguje.

• Stránkování konzolových výpisů

  Stránkování výpisu konzole můžete zajistit předáním výstupu nějakému filtru. Takovým filtrem je např. more nebo less a data k němu dostaneme tzv. rourou, která se označuje "|" (pravý ALT + W). Například stránkování výpisu obsahu adresáře s velkým počtem souborů pomocí příkazu ls zajistíme takto: ls|more [Enter]. More převezme výpis od ls, zobrazí ho po stránkách a po uživateli chce, aby na konci každé stránky stiskl mezerník. Lepších výsledků můžete dosáhnout s filtrem less: ls|less [Enter]. Ten umí výpis posunovat dolů i nahoru (PageDown, PageUp) a vyhledávat (lomítko).

• Dávkový soubor v Linuxu

  Migranti z windows, kteří pamatují staré DOSové časy se často zajímají, jaký že je ekvivalent starých dobrých BAT souborů v Linuxu. Dávkový soubor operačního systému DOS (FreeDOS, MS-DOS, DR-DOS,...) je jen posloupnost příkazů pro interpreter příkazů Command.com. Dávkovým souborům v Linuxu se říká scripty, případně shell scripty a nejpoužívanějším interpreterem, čili shellem, je Bash. Protože ale není sám, jsou i další shelly, uvádí se na první řádek scriptu údaj o tom, který program je bude interpretovat. V případě Bashe to bude #!/bin/bash. Linuxové scripty nemusí mít žádnou příponu, ale někdy se pro pořádek přidává .sh, tedy např. mujscript.sh. Další důležitou věcí je, že scriptu musíte nastavit práva ke spuštění. Např. pomocí příkazu chmod +x, mc nebo Krusaderu. Abyste při spouštění nemuseli zadávat celou cestu ke scriptu, je dobré uložit ho do některého z adresářů, které se prohledávají. Takovým adresářem může být ~/bin ve vašem domovském adresáři. Když prozkoumáte možnosti scriptování v Linuxu, zjistíte, že jsou nesrovnatelně větší, než jste byli zvyklí v DOSu nebo windowsech. Příklady scriptů si můžete prohlédnout např. v článku o vypalování na tomto webu.
  
  Odkazy:
  • seriál BASH na abclinuxu.cz
  • Článek Programování v (bash) shellu na root.cz
  • Seriál Drobnosti ze shellového zápisníku na root.cz

Užitečné odkazy:

• Seriál Triky pro začátečníky na root.cz