JAK NA TO - TIPY A TRIKY PRO LINUX

Obsah:

• Čeština
  • Přepínání mezi klávesnicemi
• Video, Xvid, DivX, ....
  • Co udělat po instalaci mplayeru
  • Mplayer z konzole
  • České titulky v XINE
  • Jak získat informace o filmu
• Grafika
  • Screenshot: Jak udělat snímek obrazovky
• Zvuk
  • Přehrávání souborů WMA
• Java
  • Instalace Javy od Sunu
  • Instalace Javy od IBM
• CD / DVD mechaniky
  • Ovládání dvířek mechaniky
  • Když zlobí čtení
  • Když nejde otevřít
• Hardware
  • Informace o zařízeních na sběrnici PCI
  • Informace o zařízeních na sběrnici USB
• Dokumentace
  • Pomoc na dosah, čili pohodlné čtení dokumentace
• Příkazy
  • Vypínání počítače
  • Jak ovlivnit spuštění systému, runlevels a bootovací klávesnice
• Internet
  • Vždy nejnovější Firefox
  • Jak zrychlit modemové připojení (DNS cache)
• Linux ve windows
  • Otevírání souborů v běžícím Gimpu

 

ČEŠTINA

Přepínání mezi klávesnicemi

Někomu stačí, když má k dispozici jednu klávesnici - tedy tu českou. Většině lidí ale ne, protože občas potřebujeme napsat nějaké jiné než české znaky a nestačí nám např. možnost psaní pomocí pravého ALTu. Dříve bývalo zvykem, že přepínání fungovalo "samo" pomocí kombinace levý_SHIFT + pravý_SHIFT. Mandrake se ale přerodil v Mandrivu a začal používat okenní systém X.org. S tím přišel jiný způsob nastavování.

Jestliže tedy chcete mít 2 klávesnice, jednu českou (QWERTZ) a druhou anglickou (US), najděte konfigurační soubor okenního systému X.org, zapište do něj jaké klávesové mapy se mají používat a jak se budou přepínat. Postup:

1. Otevřít konzolu (např. emulátor Konsole z KDE, nebo přepnout na některou z textových pomocí CTRL + ALT + F2 (F3, F4, ...)).
2. Přihlásit jako root (login: root [Enter] -> heslo [Enter], nebo je-li už přihlášen uživatel: su [Enter] -> heslo [Enter]).
3. Přejít do adresáře /etc/X11/: cd /etc/X11 [Enter]
4. Zavolat oblíbený editor a otevřít v něm soubor xorg.conf - nejjednodušší možná bude mc, najít a stisknout F4.
5. Najít část pro nastavení vstupních zařízení: Section "InputDevice", která obsahuje text Driver "keyboard".
6. Opravit řádky "Option" do následujícího tvaru:
   

       Option   "XkbLayout"   "cz,us"
       Option   "XkbOptions"  "grp:alt_shift_toggle"
       

   Samozřejmě editujeme opatrně, případně si nejdřív uděláme zálohu celého souboru xorg.conf.
7. Uložit změny (v mc F2), zavřít editor (F10), odhlásit roota (exit [Enter]).
8. Pokud bylo grafické prostředí během provádění změn spuštěné, je ještě třeba restartovat X server (nikoliv celý počítač), aby se změny projevily. Ukončíme okenní manažer (to může být např. KDE a v něm "ukončit relaci") a restartujeme buď tím, že si vybereme z nabídky přihlašovacího dialogu Restartovat X-server nebo pomocí klávesové kombinace CTRL + ALT + šipka zpět (backspace) a znovu přihlásit do grafiky.
9. Hotovo.

Různá nastavení:

• Ve volbě XkbLayout je možné definovat jiné klávesnice nebo více klávesnic. Jejich zkratky se oddělují čárkou. Pokud nemáte rádi "pravou" českou QWERTZ klávesnici, napište místo cz zkratku cz_qwerty (slovenština je sk). Další klávesové mapy najdete v adresáři etc/X11/xkb/symbols a můžete si udělat i nějakou vlastní.
• V příkladu je nastaveno přepínání (toggle) pomocí levý_ALT + SHIFT, což je podobné jako ve windows, takže pokud pendlujete, nezblázníte se z toho. Mně to připadá jako dost nešikovná kombinace, ale ve windows se to nějak jednoduše změnit nedá a většina lidí je na to zvyklá. Pokud byste chtěli přepínat postaru, tedy SHIFT - SHIFT, napište grp:shift_toggle a jsou i jiné možnosti.
• Když nebudete používat grafické udělátko pro přepínání, přijdete o malou vlaječku v pravém dolním rohu obrazovky. Jako náhrada se nabízí signalizace pomocí svítivé diody Scroll na klávesnici. V tom případě bychom upravili druhý řádek našeho příkladu do tvaru:
  Option "XkbOptions" "grp:alt_shift_toggle,grp_led:scroll".

Příklad:

Kompletní sekce ze souboru xorg.conf může vypadat takto:

Section "InputDevice"
    Identifier "Keyboard1"
    Driver "keyboard"
    Option "XkbModel" "pc105"
    Option "XkbLayout" "cz,us"
    Option "XkbOptions" "grp:alt_shift_toggle,grp_led:scroll,compose:rwin"
EndSection

Poznámky:

• Nedoporučuje se používat grafické přepínače klávesnic, které jsou součástí okénkových prostředí (KDE, Gnome). Tlučou se totiž s nastavením X serveru a výsledná funkčnost je problematická.

Odkazy:

• článek Upravte si klávesnici (na root.cz)
• Prohození kláves 'y' a 'z' na anglické klávesnici (na blogu Novinky od Cesty)

 

VIDEO, XVID, DIVX, ...

Co udělat po instalaci mplayeru

Po instalaci mplayeru vždy podniknu následující kroky:

• přejdu do adresáře s jeho konfigurací cd /etc/mplayer/ [Enter]
• přihlásím se jako root: su (heslo) [Enter]
• spustím mc, najdu soubor mplayer.conf, edituji F4
• na konec souboru napíšu pod sebe následující 3 řádky:
  
  subcp=cp1250 (aby akceptoval titulky v kódování windows-1250)
  vf=expand=0:-50:0:0 (aby pod filmem nechal černý pruh pro zobrazení titulků)
  subfont-text-scale=3 (aby zobrazované titulky nebyly tak velké)
• uložím F2, opustím mc (F10), odhlásím roota: exit [Enter]

 

Mplayer z konzole

Někdy je lepší spustit mplayer přímo z konzole. Dělá se to takhle:

• mplayer jméno_filmu [Enter] (v případě, že titulky se jmenují stejně jako film nebo žádné nechcete) nebo
• mplayer -sub soubor_s_titulky jméno_filmu [Enter] (v případě, že chcete rozhodnout, které titulky se mají použít)

Když nechcete mít problémy s titulky, dbejte na to, aby se jména shodovala. To znamená, že když se film jmenuje "trhak.avi", soubor s titulky pojmenujte "trhak.srt", nebo "trhak.sub" (podle vnitřního formátu těch titulků).

Důvodem proč spouštět mplayer z konzole může být například to, že prostě chcete přesně vědět co se děje. Na konzoli najdete spoustu výpisů jednak o mplayeru jako takovém, ale hlavně o přehrávaném filmu.

 

Zdroje dalších informací o mplayeru:

• domovská stránka: mplayerhq.hu
• krátká nápověda k použití: v konzoli zadejte mplayer --help [Enter]
• celá nápověda: v konzoli zadejte man mplayer [Enter], nebo můžete zvolit pohodlnější cestu a najít to v grafické nápovědě (ikonka záchranného kruhu) v sekci "UNIXové manuálové stránky / uživatelské příkazy".
• texty na těchto stránkách: Používáme mplayer, Instalace a zprovoznění mplayeru s češtinou

 

České titulky v XINE

XINE je další multimediální přehrávač, který je poněkud ve stínu mplayeru. Rychle se však vyvíjí (v době psaní tohoto textu je ve verzi xine-lib-1-rc3c) a hodně lidí ho používá na přehrávání DVD, protože na rozdíl od mplayeru zvládá DVD menu a také přepínání titulků a zvuku za chodu.

Pokud jde o titulky, XINE je automaticky načte, pokud se jmenují stejně jako film a XINE je spuštěno z konzole příkazem xine jmeno_filmu [Enter]. Pokud chcete titulky přímo definovat, je na to složitý příkaz:
xine jméno_filmu.avi#subtitle:soubor_s_titulky [Enter].

Češtinu zprovozníte tak, že v nastavení (pravé tlačítko myši na okně s programem) do příslušného okénka napíšete "windows-1250".

Domácí stránka je xinehq.de.

 

Jak získat informace o filmu

Jestli chcete vědět jakým kodekem byl zkomprimován nějaký film, nebo v jakém formátu je kódován jeho zvuk, jaký má počet rámců, jaká je jeho přesná délka, atd..., použijte malý prográmek z balíčku transcode takto:
tcprobe -i jmeno_filmu.avi [Enter].

Pokud transcode nemáte nainstalováno, můžete ho získat např. na PLF (plf.zarb.org).

 

GRAFIKA

Screenshot: Jak udělat snímek obrazovky

Existuje několik možností:

• Nejjednodušší cesta je program KSnapshot (obrázky), který bývá v menu označován "Snímač oken pro KDE", nebo nějak podobně v závislosti na verzi KDE. Můžete s ním sejmout celou obrazovku, jedno programové okno, nebo určený výřez, můžete nastavit zpoždění. Jeho užívání je velmi jednoduché.
• Příkaz import -window root obrazek.png sejme celou obrazovku a uloží ji do souboru "obrazek.png" ve vašem domácím adresáři. Zadávejte ho do dialogu "Spustit program", který se v KDE objeví po stisku kláves ALT + F2.
• Sejmout obrazovku umí také The Gimp. Menu: Soubor / Získat / Snímek obrazovky. Pokud ovšem sejmutý obrázek nechcete nijak upravovat, byl by to trochu kanón na vrabce.

Poznámky:

• Jako vždy, existují i další možnosti jak sejmout obrazovku. Takže jestli vám nic z toho nepomohlo, nezoufejte a hledejte dál.
• Jestliže chcete udělat snímek programu na přehrávání videa, musíte mu nařídit aby použil takový videovýstup, který snímač "vidí". V mplayeru (obrázky) je to např. výstup x11. Když to neuděláte, bude na vašem snímku jen zcela modré nebo průhledné okno.

 

ZVUK

Přehrávání souborů WMA v XMMS

XMMS je něco jako Linuxový Winamp, což asi každý ví. Že začíná pomalu zastarávat a na jeho místo se derou mladší nástupci, jako je Amarok nebo Juk, je stále jasnější. Pořád je to ale klasika, kterou se spoustou pluginů najdete snad v každé distribuci. Jeden plugin ale chybí, a to je právě ten, který by přehrával patentovaný microsoftský formát WMA. Linuxový uživatel WMA na nic nepotřebuje, pokud existuje tak výborná a hlavně otevřená věc jako je OGG Vorbis, eventuelně máme-li hardwarový přehrávač, který s OGGem neumí, použijeme MP3 za pomoci Lame. Jenže uživatelé windows často berou, co se jim dává, takže se prostě stane, že máte médium nadupané hudbou, ale přehrát ho nemůžete. Tedy můžete, pokud máte mplayer, který to s win-32 knihovnami zvládne, ale jaksi bez jakéhokoliv komfortu.

Plug-in pro XMMS na přehrávání WMA existuje. Napsal ho I.V. Mokrushin aka McMCC a najdete ho na stránkách mcmcc.bat.ru/xmms-wma. Není tam žádné psaní, jen soubory ke stažení a screenshoty. Můžete stáhnout buď hotový zkompilovaný balíček .i386.rpm nebo balíček se zdrojovým kódem .src.rpm nebo samotný zabalený zdrojový kód .tar.bz. Doporučuji stáhnout rpm balíček se zdrojem a přeložit si ho takto:

1. Otevřeme konzolu a přihlásíme se jako root (su [Enter], heslo [Enter]).
2. Přejdeme do adresáře, kde je balíček k překladu (např. cd download [Enter]) a zadáme urpmi xmms-wma-1.0.4-1.src.rpm [Enter] (číslo verze se pochopitelně může lišit). To nám nic nepřeloží, ale řekne nám to, jestli nám k úspěšné kompilaci něco nechybí.
3. Přeložíme: rpm --rebuild xmms-wma-1.0.4-1.src.rpm [Enter].
4. Obdržíme hlášku "Installing xmms-wma-1.0.4-1.src.rpm", potom ještě spoustu dalších hlášek a nakonec "Zapsáno: /usr/src/RPM/RPMS/i586/xmms-wma-1.0.4-1.i586.rpm".... "exit 0".
5. Instalujeme: urpmi /usr/src/RPM/RPMS/i586/xmms-wma-1.0.4-1.i586.rpm [Enter].
6. Odhlásíme roota (exit [Enter]) a můžeme spustit xmms a zkusit přehrát nějaký ten WMA soubor.
7. Hotovo.

Jestli se vám do překladu nechce, nebo se nedaří, podívejte se do sekce download.

 

Poznámky:

• Existuje i další pokus o vytvoření plug-inu od českého autora Ondřeje Stárka, ale prozatím je v raném stádiu vývoje.

 

Java

Java je opěvovaným i zatracovaným programovacím jazykem. Jedni na ni nedají dopustit, jiní jí nemohou přijít na jméno. Obyčejnému uživateli to může být jedno do chvíle, kdy najde nějakou užitečnou aplikaci, která je napsaná právě v Javě. Nejdůležitější informací v takové chvíli je, že žádný javovský program neběží sám o sobě. Potřebuje něco, čemu se říká Java Runtime Environment, nebo-li zkráceně JRE. JRE je překladač, který javovský program interpretuje a existuje ve zvláštních verzích pro mnoho operačních systémů. Tím je zaručena snad nejdůležitější vlastnost Javy - multiplatformnost. Stejný program můžete používat v Linuxu, Solarisu, windowsech, a kdoví kde ještě. Multiplatformí otevřené programy mohou být velmi vyspělé právě kvůli spolupráci uživatelů různých systémů. Pěkným příkladem je např. neuvěřitelně nadupaný programátorský editor jEdit nebo BitTorrent klient Azureus.

Instalace Javy od Sunu

Může se stát, že se takovou věcí nemusíte nijak moc zabývat, protože máte kompletní instalaci Mandrakelinuxu (5 CD) a Java je přítomna a připravena v RPM balíčku. A taky se může stát, že máte jen 3 CD a Java tam není, nebo vyšla nová verze JRE a vy ji chcete okamžitě a střelhbitě začít používat. V takovém případě si Javu obstaráme a celkem snadno nainstalujeme následujícím způsobem:

• Jdeme na stránky java.sun.com, do sekce downloads a správně si vybereme, co chceme stáhnout. Firma Sun, od které tahle technologie pošla, nám všem "ulehčuje" život a namísto JRE označuje to, co hledáme jako J2SE, občas také J2SE číslo_verze JRE. Takže až se zorientujeme, pokračujeme dál ke stažení. Může tam být něco jako "Download JRE". Dále nás čeká odsouhlasení licence - Javu chceme, zvolíme "Accept" a Continue. Potom v tabulce pro různé operační systémy hledáme "Linux RPM in self-extracting file". V současné době (verze 5.0) se jedná přibližně o 15,5 MB downloadu.
• Instalujeme. Možná budete překvapeni dvojitou příponou souboru jre-číslo_verze-linux-i586-rpm.bin. RPM balíček tam je, ale rozbalí se až po odsouhlasení licence (zase). Nejprve tedy přejdeme do adresáře, kam jsme si instalační balík uložili, otevřeme konzolu a spustíme ./jméno_souboru [Enter] (píšeme včetně tečky a lomítka, např. ./jre [TAB] [Enter] ). Vyjede na nás licence Sun Microsystems, Inc. Binary Code License Agreement, která má několik stránek, takže bušíme do mezerníku, dokud vidíme "--More--". Přitom licenci samozřejmě pozorně studujeme, jak jinak. Na konci jsme dotázáni, jestli souhlasíme: "Do you agree to the above license terms? [yes or no]", napíšeme yes [Enter]. Balíček se rozbalí - Unpacking, Checksumming, Extracting, Done - a konečně můžeme instalovat. Přihlásíme se jako root (su [Enter], heslo [Enter]) a zadáme urpmi jre-1_5_0-linux-i586.rpm [Enter]. Nová Java se instaluje do adresáře /usr/java/jre1.5.0 (číslo verze se pochopitelně může lišit) a my můžeme odhlásit roota exit [Enter].
• Instalací ale naše práce nekončí. Musíme zajistit, aby se javovské programy správně spouštěly. Nejjistější by bylo volat interpreter přímo takto /usr/java/jre1.5.0/bin/java -jar jméno_programu.jar. To je ale poněkud nepohodlné, tak uděláme ještě další věci.
  • Nastavíme systémovou proměnnou JAVA_HOME. Její stávající hodnotu zjistíme příkazem set | grep JAVA* [Enter]. Můžete dostat něco jako: JAVA_HOME=/usr/lib/jdk-1.4.2_03. Přenastavíme na novou Javu export JAVA_HOME=/usr/java/jre1.5.0 [Enter] a opět zkontrolujeme set | grep JAVA* [Enter]. Ještě upravíme proměnnou PATH: PATH="$JAVA_HOME/bin":$PATH [Enter]. Příkazy můžeme dát do svého profilového souboru ~/.bash_profile, aby se provedly při každém startu systému. To by mohlo stačit, ale ne vždy stačí. Některé programy tomu nechtějí rozumět.
  • Abychom si ulehčili spouštění javovských programů z příkazové řádky, vyrobíme si jednoduchý script ve vlastním domácím adresáři v podadresáři bin. Tedy ~/bin. Založíme obyčejný textový soubor (např. v Krusaderu Shift+F4), nazveme java a do něj napíšeme:
    

    	#! /bin/bash
    	/usr/java/jre1.5.0/bin/java -jar $1
    	

    Uložíme a nastavíme práva ke spuštění. Javovské programy potom spustíme jednoduše java program.jar [Enter].
• Jestli se v tom i tak ztrácíte a nechodí vám to, otestujte přímé spuštění s plnými cestami k Javě i aplikaci. Vždycky si můžete udělat ikonku na ploše nebo script, kde bude napsáno například /usr/java/jre1.5.0/bin/java -jar /home/pepa/program/jméno_programu.jar.

 

Instalace Javy od IBM

Velká modrá také produkuje svůj vlastní JRE a i když se Sunovská Java považuje za referenční, může se vám ta od IBM hodit. Java od Sunu může mít na Linuxu s některými programy problémy (příkladem toho budiž právě zmíněný jEdit) a nebo jste něco v Javě napsali a chcete prostě zkusit, jak to chodí s jiným virtuálním strojem.

Jak instalovat:

• Z webu IBM stáhneme RPM balíček. To se lehko řekne, ale hůř udělá, protože vyznat se na těch stránkách je docela náročná práce. Nehledáme totiž "Java Runtime Environment", ale "IBM Developer Kit for Linux, Java 2 Technology Edition", jehož je JRE součástí. Vaše cesta může vést například přes "developerWorks > Java technology > IBM developer kits" a "Click here to download this development kit". Nakonec se proklikáme na stránku, kde si můžeme vybrat typ a verzi (tenhle link v budoucnu nemusí fungovat). Hledáme Intel compatible. Například "IBM SDK for 32-bit xSeries 1.4.2 GA (Intel compatible)". Vybereme ho a klikneme na Continue. Zjistíme, že bez registrace se nikam nedostaneme. Takže buď registraci už máme a zvolíme "I'd like to continue with registration", nebo se teprve zaregistrujeme a v tom případě musíme vyplnit poměrně vlezlý formulář. Pokud jste zaregistrováni, stejně vás čeká další formulář, kde byste měli odpovědět na otázky typu "kde jste se dozvěděli o tomto produktu". Ten už vyplňovat nemusíte a můžete rovnou odeslat prázdný - Submit. Dostáváme se na stránku "Downloads", najdeme "Java Runtime Environment rpm format", klikneme na Accept licence a konečně stahujeme. V současné době je k dispozici IBMJava2-JRE-1.4.2-0.0.i386.rpm s velikostí 38.3MB.
• Pak už je to zase jednodušší než u Sunu, protože dostaneme normální RPM balíček, který normálně instalujeme jako root příkazem urpmi IBMJava2-JRE-číslo_verze.i386.rpm [Enter], nebo z ovládacího centra, jak se nám právě chce.
• Důležité je vědět, že se instaluje do adresáře /opt/IBMJava2-číslo_verze/jre. Takže ke spuštění programů a ve scriptech použijeme např. /opt/IBMJAva2-142/jre/bin/java /home/pepa/program/program.jre. (Povídání kolem scriptů a spouštění je výše v odstavci o Sunovské Javě).

Poznámky:

• Existují i jiné verze Javy. Například Backdown, nebo Kaffe.
• Je možné mít v systému různé verze Javy, ale možná ty staré už nebudete potřebovat. V tom případě bude asi nejjednodušší použít ovládací centrum a v odinstalacích hledat j2re a j2sdk.
• Další informace se dají najít například v článcích o Javě na root.cz.

 

CD, DVD mechanika

Ovládání dvířek mechaniky

Konzolové příkazy:

• Vysunutí mechaniky: eject /mnt/cdrom [Enter]
• Zasunutí mechaniky: eject -t /mnt/cdrom [Enter]

Pokud chcete vědět, co přesně příkaz dělá, doplňte parametr -v. Tedy:
eject -v /mnt/cdrom [Enter] a 
eject -t -v /mnt/cdrom [Enter].

Použití příkazu si můžete usnadnit napsáním dvou jednoduchých scriptíků. První se jmenuje "vysun" a jeho obsahem je:

#! /bin/bash
echo "Vysouvam mechaniku"
eject -v /mnt/cdrom

Druhý je "zasun" a obsahuje:

#! /bin/bash
echo "Zasouvam mechaniku"
eject -v -t /mnt/cdrom

K vytvoření můžete použít třeba editor Kate, nebo v Krusaderu stiskněte Shift + F4.

Oběma scriptům nastavíme práva ke spuštění uživatelem, což provedeme třeba v Krusaderu pravým myšítkem a naklikáme to na záložce práv, nebo v mc v menu Soubor / Změna práv nebo použijeme příkaz chmod. Pak je nakopírujeme do podadresáře bin ve svém domácím adresáři.

Od té chvíle můžete otvírat mechaniku příkazem vysun [Enter]. Kvůli takové maličkosti samozřejmě nemusíte chodit na konzolu. Např. v KDE můžete libovolný příkaz zadat po stisknutí ALT + F2 nebo jde použít příkazová řádka v Krusaderu nebo vytvořte odkazy s ikonami na ploše nebo co vás napadne.

 

Když zlobí čtení

Aktualizace: Tento návod je o supermountu a platí tedy pro Mandriva Linux 2005 LE a starší. Od Mandrivy 2006 se supermount používá už jen pro diskety. CD, DVD a USB disky nově obsluhuje gnome-volume-manager a HAL (Hardware Abstraction Layer). Připojování vyjímatelných médií se tím stalo takřka bezproblémovým. Snad jediné, na co je třeba dát pozor je, že v textové konzoli tyto nástroje nefungují, takže musíte použít příkazy mount a umount.

V Linuxu se vyjímatelná (removable) média, jako CD, flashdisk nebo disketa, musí po vložení logicky připojovat k systému pomocí příkazů mount a umount. Samotné vložení média tedy nemá za následek, že by z něj hned šlo číst. Má to své výhody, které nebudu rozebírat, ale jednu podstatnou nevýhodu. Je to nepohodlné. Aby se pohodlným uživatelům vyhovělo, integruje Mandrakesoft do linuxových jader modul supermount. Ten má v podstatě za úkol přesvědčit zbytek systému, že jednotka je neustále připojena a její skutečné připojování a odpojování se snaží obsluhovat sám.

Celkově by to byla výborná věc, ale ne vždycky to funguje správně, patrně hlavně z důvodu velké rozmanitosti hardware a jeho kombinací. Proto když máte nějaké potíže se čtením nebo zápisem na CD, zkuste před panikařením kolem hardwarových závad nejdříve supermount vypnout a médium připojit ručně. Takovými problémy může být například nemožnost zápisu multisession projektu z programu k3b, nemožnost přečíst obsahovou tabulku TOC (Table of Content) z disku DVD, přičemž dostáváte podivné hlášky od libdvdread a další zvláštní věci, které se vám dějí, i když jinak se z mechaniky dá bez problémů číst.

Postup:

• otevřít konzolu (např. ALT+F2, konsole [Enter] v KDE, nebo F2 v Krusaderu)
• přihlásit roota (su [Enter], heslo, [Enter])
• vypnout supermount: supermount -i disable [Enter]
• odmontovat (logicky odpojit) mechaniku: umount /mnt/cdrom [Enter]
• jestli není v mechanice médium, vložit ho
• znovu namontovat mechaniku: mount /mnt/cdrom [Enter]

Poznámky:

• Před vysunutím média pomocí tlačítka na mechanice musíte provést odmontování umount /mnt/cdrom [Enter].
• Umount nelze provést, pokud je mechanika používána. Musíte zjistit, který software ji blokuje a ukončit ho.
• Příkaz eject /mnt/cdrom automaticky provede odmontování, ale eject -t /mnt/cdrom mechaniku jen zavře a médium nepřipojí.
• Před vypalováním se mount provádět nemusí.
• Supermout znovu zapnete příkazem supermount -i enable [Enter].
• Mountovací příkazy se můžou mírně lišit podle toho, jaké poměry jsou na vašem stroji. Kam se co montuje, zjistíte v /etc/fstab a další informace můžete získat v manuálových stránkách příkazu mount.

 

Když nejde otevřít

Někdy se to stane. Stisknete knoflík na mechanice a šuplíček s CDčkem ne a ne vyjet. Kontrolní diodka svítí a jinak se nic neděje. Důvodem je téměř vždy, že nějaký proces mechaniku blokuje, protože ji má "otevřenu". To může být například souborový manažer nebo otevřená konzole. Prvním krokem tedy je, podívat se co je kde spuštěno. Programy zavřít nebo alespoň přestat přistupovat na /mnt/cdrom (podle toho, kam mountujete). V některých případech se ale nic nestane, ať děláte cokoliv. Je čas na pravý rootovský zásah za použití příkazu fuser.

1. Otevřeme konzolu nebo se na nějakou přepneme např. pomocí CTRL + ALT. + F2. Přepnutí do textového režimu může být nutné v případě, že v důsledku vašich hrátek grafika nereaguje, nebo téměř nereaguje.
2. Přihlásíme se jako root. Pokud vidíme login:, tak root [Enter], heslo [Enter]. Pokud spustíme už přihlášenou konzolu, pak su [Enter], heslo [Enter].
3. Zadáme fuser -kim /mnt/cdrom/ [Enter]. Příkaz fuser vypíše procesy, které právě používají zařízení /mnt/cdrom a ptá se, jestli si je přejete ukončit: "Kill process xxxx ? (y/N)". Odpovíme y [Enter] a mechanika je volná. Tedy většinou. Pravda je, že na ukončení některých procesů potřebujete černou magii, ale to se přihodí maximálně jednou za deset let. Kdyby přece, pokuste se zjištěný proces zlikvidovat za použití kill -9 číslo_procesu [Enter].

Poznámky:

• Více informací o příkazu fuser seženete na jeho manuálové stránce. To znamená man fuser [Enter] nebo graficky v KHelpcenter. Parametry použité v příkladu:
  • -k: kill - ukončit proces, který přistupuje k určenému souboru
  • -i: ask before killing - před ukončením procesu se zeptat
  • -m: mounted FS - namountovaný souborový systém
  Za pozornost jako vždy stojí i parametr -v, který zapíná detailní vypisování hlášek o činosti.
• Fuser není jediný, kdo může pomoci. Můžete také vyzkoušet jako root zadat eject /mnt/cdrom [Enter], užitečný je i příkaz lsof (list open files).
• Příkazy fuser a lsof samozřejmě můžete použít i pro jiný soubor v systému. Například potřebujete zjistit, kdo vám blokuje zvukovou kartu: fuser -v /dev/dsp [Enter], atd.

 

Hardware

Když něco nefunguje, když potřebujete poradit v konferenci, když chcete vědět co je v neznámém v počítači, můžete použít následující příkazy. Vždycky je užitečné propátrat také logy v adresáři /var/log.

Informace o zařízeních na sběrnici PCI

Konzolové příkazy:

• lspci - seznam všech zařízení na sběrnici PCI, s parametrem -v velmi podrobný
• scanpci - prozkoumá sběrnice PCI a vypíše, co našel, s parametrem -v velmi podrobný, musíte být root
• pcimodules - vypíše seznam jaderných modulů používaných k ovládání zařízení na sběrnicích PCI

 

Informace o zařízeních na sběrnici USB

Konzolové příkazy:

• lsusb - seznam všech zařízení na sběrnici USB, s parametrem -v velmi podrobný

 

Odkazy:

• článek "Listujeme hardware" na linuxzone.cz

 

Dokumentace

Pomoc na dosah, čili pohodlné čtení dokumentace

Uživatel (zvláště začínající) hledá spoustu odpovědí. Často obdrží dobré rady ve formě nepochopitelných shluků písmen. Například takto:

• RTFM - to vážně znamená "read the fucking manual", čili "přečti si podělanej manuál" (přesnější překlad mi nedovoluje moje dobré vychování)
• man název_programu - tím se myslí, že máte otevřít konzoli a například když hledáte popis příkazu mount napsat man mount [Enter]

Je pravda, že velmi často je odpověď na vaše otázky přímo ve vašem vlastním počítači. Jednak jsou to manuálové stránky, k jejichž čtení slouží příkaz man a také byste se měli podívat do adresáře /usr/share/doc/název_programu, kde se často dá nalézt přesně to, co hledáte.

V jedné věci mají ovšem uživatelé (a to nejen ti začínající) pravdu. Čtení manuálových stránek pomocí man není nic moc. Zvlášť u rozsáhlé dokumentace. Velmi pohodlným řešením je KHelpcenter, zvaný "Centrum nápovědy KDE". Najdete ho v menu KDE / Další aplikace / Dokumentace / KDE Helpcenter. Manuálové stránky najdete na záložce Obsah pod položkou Unixové manuálové stránky. KHelpcenter umí zvýrazňovat některé části textu, zvětšovat a zmenšovat písmo, tisknout a (což je snad nejdůležitější) vyhledávat. (obrázky)

Poznámka na konec: Všechno to má samozřejmě jeden háček a tím je angličtina. Jestliže tímto jazykem alespoň trochu nevládnete, linuxová dokumentace vám moc nepomůže. V takovém případě se budete o pomoc muset obrátit k česky psaným knihám a českým webovým stránkám a konferencím uživatelů.

TIP: Podívejte se také na sekci Zdroje informací na stránce s odkazy.

 

PŘÍKAZY

Vypínání počítače

Většina běžných uživatelů vypíná nebo i rebootuje svůj stroj z grafického prostředí (KDE, Gnome, XFCE, ...), ale někdy se hodí, umět to bezpečně udělat i z textové konzole. Možnosti:

• poweroff [Enter] - Prostě ukončí všechny procesy, nezapsaná data zapíše na disk a vypne počítač.
• halt [Enter] - Totéž jako poweroff.
• shutdown -h now [Enter] - Také vypne počítač a na první pohled se může zdát, že je příliš složitý. Umí toho ale víc. Provede příslušné ukončovací scripty a má i řadu užitečných voleb. Například:
  • shutdown -h 22:00 znamená "vypni se v deset večer".
  • shutdown -r +30 == za půl hodiny rebootuj počítač.
  • shutdown -r now == rebootuj hned teď.
  • shutdown -c == zruš běžící časový limit pro vypnutí nebo restart počítače.

Poznámky:

• Rebootu (restartování) můžete dosáhnout také pomocí příkazu reboot [Enter] nebo i prostým stiskem trojkombinace kláves [CTRL] + [ALT] + [DEL]. Než restartujete počítač, měli byste si také uvědomit, že pracujete v Linuxu, kde je celkový restart nutný málokdy. Samostatně restartovat se dá většina služeb (démonů) - např. databázový server, webový server, atd., i celé grafické prostředí - podívejte se např. na příkaz service. Neposlušné programy se dají odstřelit pomocí kill nebo killall, eventuelně z grafiky třeba [CTRL] + [ESC]. Stačí se s tím seznámit.
• Vypínání a restartování systému souvisí s tzv. úrovněmi běhu - runlevels. Normálního uživatele to nezajímá, ale koumáci by mohli chtít vědět, že pro vypnutí (halt) je vyhrazena úroveň 0 a pro restart (reboot) úroveň 6. Z toho plyne, že při změně úrovně se provedou příslušné scripty v adresářích /etc/rc.d/rc0.d/ a /etc/rc.d/rc6.d/.
• Jako obyčejný uživatel (tedy ne root) nemusíte mít práva ke všem příkazům. Na různých systémech to může být různé. Zatímco třeba můžete použít poweroff, shutdown může být vyhrazeno pouze správci systému. Ti co vědí jak, si toto chování mohou upravit podle svého.
• Ke skutečnému vypnutí počítače dojde jedině v případě, že máte novější stroj, který disponuje funkcí Advanced Power Management (APM). To musí být povoleno v CMOS SETUPu samotného počítače a také musí být zaveden příslušný jaderný modul. Obvykle s tím problémy nejsou, ale pokud jste si jisti, že by to váš počítač měl umět, ale nedělá to, zaměřte svou pozornost právě těmito směry.
• Asi to víte, ale pro pořádek připomínám, že nejhorší co můžete udělat, je vypnout počítač knoflíkem, nebo vytažením přívodního kabelu. Nemusí se stát nic, ale zrovna tak se může vážně poškodit Váš souborový systém.
• Více o všech příkazech můžete najít na jejich manuálových stránkách, které jsou pravděpodobně přímo ve vašem počítači. Jestli nevíte jak, podívejte se na odstavec Pomoc na dosah.

Odkazy

• Seriál "Linux v příkazech" na linuxsoft.cz
• Článek "Bash-příkazový interpret" (Milanova stránka)

 

Jak ovlivnit spuštění systému, runlevels a bootovací klávesnice

Aktualizace: od verze 2007.0 se v Mandriva linuxu jako zavaděč používá GRUB, nikoliv LILO. Grub dělá stejnou práci, ale chová se trochu jinak a má jiné konfigurační soubory.

Jistě znáte grafickou bootovací obrazovku Mandriva Linuxu. Objeví se menu a v něm je něco jako:

linux
linux-nofb
failsafe
windows

Praštíte do Enteru, nebo necháte proběhnout časový limit a spustí se váš Linux přímo do grafiky. Co když ale nechcete, aby to tak bylo? Co když potřebujete spustit počítač bez X-window Systemu, nebo se něco stalo a chcete jednouživatelský režim? Tyto věci souvisí s úrovněmi běhu (Runlevels). V Linuxu jsou k dispozici tyto:

• 0 - halt: zastavení systému
• 1 - Single user mode: jednouživatelský režim
• 2 - Multiuser, without NFS: víceuživatelský režim bez sítě
• 3 - Full multiuser mode: víceuživatelský režim včetně připojení k síti
• 4 - unused: tato úroveň se nepoužívá
• 5 - X11: stejné jako úroveň 3, ale se spuštěním grafického uživatelského prostředí
• 6 - reboot - restart

Výchozí úroveň běhu je nastavena v souboru /etc/inittab. Většina běžných uživatelů tam má "id:5:initdefault:". Když chcete jednou bootnout bez grafiky, nemusíte hned měnit svůj inittab, protože můžete příslušný parametr předat hned při startu.

Příklad: standardně se vám spouští KDE, ale zrovna teď chcete nabootovat bez grafiky, to znamená do úrovně 3. Snadná pomoc: počkáte až se objeví bootovací menu, stisknete [ESC], objeví se seznam možností a výzva boot:. Napíšete linux 3 [Enter] a hotovo.

Má to ale jeden háček a to je česká klávesnice. Nemůžete psát čísla. Ani na numerickém bloku, ani nad písmeny. Řešením je, odstranit české nastavení pro bootovací obrazovku. Stejně české znaky při bootu asi nikdy nebudete potřebovat.

Bootovací menu s obrázkem patří linuxovému zavaděči LILO (LInux LOader). Změny tedy musíte provést v jeho konfiguračním souboru. Postup:

1. Otevřít konzolu (např. emulátor Konsole z KDE, nebo přepnout na některou z textových pomocí CTRL + ALT + F2 (F3, F4, ...)).
2. Přihlásit jako root (login: root [Enter] -> heslo [Enter], nebo je-li už přihlášen uživatel: su [Enter] -> heslo [Enter]).
3. Přejít do adresáře /etc/: cd /etc [Enter]
4. Zavolat oblíbený editor a otevřít v něm soubor lilo.conf - nejjednodušší možná bude mc, najít a stisknout F4.
5. Najít řádek keytable=/boot/cz.klt, zakomentovat (napsat před něj křížek), uložit, ukončit editor.
6. Na prázdné konzoli spustit příkaz lilo [Enter]. To proto, že pokud jde o bootování, nedosáhnete změny chování jen změnou konfiguračního souboru. Je třeba ještě změny zapsat.
7. Odhlásit roota (exit [Enter]).
8. Hotovo.

Poznámky:

• /etc/lilo.conf je důležitý soubor, který zásadně ovlivňuje start systému. Pracujte opatrně, udělejte si předem zálohu.
• Názvy položek v bootovacím menu nejsou nijak pevně dány. Jsou nastaveny v řádcích label = nazev. Jestliže tedy máte příslušnou konfiguraci označenou label = moje_nove_jadro, budete na výzvu "Boot:" místo linux 3 [Enter] zadávat moje_nove_jadro 3 [Enter].
• Nemusíte rebootovat jen proto, abyste se z úrovně 3 dostali do grafiky. Stačí jako uživatel (ne root) napsat startx [Enter] a po ukončení KDE se vrátíte zpět na příkazovou řádku. Dalším způsobem je přepnutí úrovně běhu za provozu příkazem init 5 [Enter], k čemuž naopak musíte být root.
• Jestliže byste se na základě výše uvedených informací rozhodli změnit si výchozí úroveň běhu v /etc/inittab, měli byste se podle upozornění v dokumentaci vyvarovat nastavení úrovní 0 a 6. Snad by to nikoho ani nenapadlo, ale viděl jsem v konferenci, jak to někdo zlomyslně poradil nováčkovi, takže pro jistotu.

 

INTERNET

Vždy nejnovější Firefox

Zjistili jste, že ve vaší nové distribuci Linuxu je starý Firefox a nelíbí se vám to? V tom případě byste nejdřív ze všeho měli zkusit najít RPM balíček. Nejlépe tak, že s pomocí urpmi, resp. ovládacího centra prohledáte repozitáře balíčků, které máte nastaveny. Když tam není co jste hledali, zkusíme webové vyhledávače (odkazy) nebo třeba stránky J. Krejčího.

Přes veškerou snahu se ale může stát, že balíček právě pro tu vaši distribuci není k nalezení. V tom případě je načase zauvažovat o „ruční“ instalaci. Když se podíváte na to, jak je Firefox uspořádán, zjistíte, že všechno je v jednom adresáři a tudíž, budete-li na to pamatovat, můžete klidně zariskovat a udělat něco za zády svého balíčkovacího systému, aniž by došlo k nějakému velkému nepořádku.

Postup:

1. Stáhnout nejnovější Firefox pro Linux např. ze stránek czilla.cz nebo mozilla-europe.org. Bude to soubor firefox-číslo_verze.tar.gz, tedy zabalený archiv.
2. Rozbalit archiv, nejjednodušeji pomocí souborového manažeru Krusader nebo mc, nebo na konzoli pomocí příkazu tar zxf název_souboru.tar.gz [Enter]. Výsledkem bude adresář firefox s rozbaleným programem, který se momentálně nachází v nějakém našem pracovním adresáři.
3. Přesunout celý adresář na nějaké vhodné místo: tím pro nás může být existující adresář /opt (jako „optional“, volitelný). Pro zápis už jsou třeba práva roota. Máme tedy možnost provést to např. ze superuživatelského režimu Krusaderu, nebo otevřít konzoli, přihlásit se jako root a použít mc nebo příkaz mv firefox /opt [Enter].
4. Změníme vlastníka samotného adresáře a všeho co je v něm na uživatele a skupinu root. Naklikáme, nebo zadáme příkaz chown -R root:root /opt/firefox [Enter]. (Když budete ale chtít nový prohlížeč jen pro sebe, můžete s klidem využít vlastní domovský adresář a nemusíte pracovat jako root ani nastavovat vlastnosti.)
5. Tím bychom mohli instalaci v podstatě ukončit, ale prohlížeč by bylo nutno spouštět plnou cestou, tedy např.  /opt/firefox/firefox [Enter]. Abychom si toto nepohodlí ušetřili, uděláme ještě symbolický odkaz v adresáři /usr/local/bin, ve kterém se spouštěcí soubory standardně vyhledávají. To zařídíme konzolovými příkazy:
   • cd /usr/local/bin [Enter], přechod do adresáře, kde bude symbolický odkaz (symlink),
   • ln -s /opt/firefox/firefox [Enter], vytvoření odkazu.
   Opět můžete všechno zvládnout ze souborových manažerů, jestli víte jak na to. Od této chvíle můžete spouštět jen prostým firefox [Enter] a to samozřejmě nejen z konzole ale třeba i po stisku ALT + F2 ze spouštěcího okénka KDE.
6. Zbývá jen udělat si ikonu v KDE: klikněte někam do prostoru pracovní plochy pravým myšítkem, zvolte Vytvořit nový / Odkaz na aplikaci. Na kartičce Aplikace nastavte Příkaz: firefox, do popisu co se vám líbí, na záložce Obecné potom do okénka opět napiště firefox a nalistujte ikonu. Kdyby se nehodila ta, co je v základní sadě KDE, najdete další v adresáři /opt/firefox/icons. Na konec dáme OK.
7. Hotovo. Jestli jste to ještě neudělali, odinstalujte si z ovládacího centra starý Firefox, ať se při náhodném spuštění nepopere s tím novějším o váš profil.

Pluginy - zásuvné moduly:

Bez flashe a podobných věcí to není ono. Nejjednodušší cestou, jak dostat pluginy do našeho nového Firefoxu je vyhledat adresář /usr/lib/mozilla/plugins/, což je místo, kde je má původní instalace a nakopírovat jeho obsah do podadresáře plugins v instalaci nové.

Poznámky:

• Často zmiňovanou vadou na kráse Linuxového Firefoxu jsou jeho dialogy pro uložení a otevření souborů. Ty vypadají jak vypadají, protože program je přeložen s GTK a ne každý je jejich příznivcem. Počínaje Firefoxem 2.0 je z toho snadná cesta ven. Stačí zadat do adresního řádku prohlížeče about:config [Enter] a do filtru potom ui.allow_platform_file_picker. Příslušná položka se zobrazí, 2x na ni kliknete, její hodnota se změní na false, ukončíte a znovu nastartujete Firefox a je to.
• Další novější verze Firefoxu se nainstalují prostě tak, že smažete adresář /opt/firefox a nahradíte ho novým.

Odkazy:

• czilla.cz
• článek Installing Firefox na mozillaZine
• Článek HOWTO Integrate Firefox with KDE na Gentoo Wiki

 

Jak zrychlit modemové připojení

Kdo je připojen k internetu obyčejným modemem, je rád za každé drobné urychlení. Jednou z možností je omezit provoz mezi naším strojem a vnějším DNS serverem ukládáním (cachováním) dotazů. Funguje to tak, že když zadáme do prohlížeče adresu, náš počítač se nejdříve zeptá vnějšího DNS serveru, odkud (z které IP adresy) má žádat data. Tento dotaz po pomalé lince zabere nějaký čas a my se jen díváme na prázdnou obrazovku. Použijeme tedy "Caching-only" DNS server, což je program nainstalovaný na našem počítači, který si ukládá zodpovězené dotazy a pokud se stejný dotaz položí podruhé, neptá se vnějšího serveru, ale ihned poskytne odpověď.

Jak to zařídit: nejsnadnější cesta je prostě nainstalovat balíček caching-nameserver. Není v něm žádný program, ale jen konfigurační scripty pro BIND. BIND je tedy jeho závislostí a je to normální "velký" DNS server, který na světové síti obstarává významnou část i té nejvýznamnější práce. Až bude náš osobní kešovací DNS server nainstalován, postaráme se ještě, aby se ho prohlížeče dotazovaly jako prvního.

Postup:

1. Nainstalovat balíček caching-nameserver: buď z ovládacího centra, což je nejjednodušší, nebo z příkazové řádky jako root pomocí příkazu urpmi caching-nameserver [Enter] a na dotaz, zda se má nainstalovat i BIND odpovědět kladně. Pokud budete balíček s konfiguračními scripty jménem caching-nameserver někde vyhledávat, pozor na to, že jsou nezávislé na procesorové architektuře, takže mají příponu .noarch.rpm, nikoliv .i586.rpm.
2. Upravit konfigurační soubor /etc/resolv.conf tak, aby se jako první DNS server použil ten náš.
   1. Otevřít konzolu (např. emulátor Konsole z KDE, nebo přepnout na některou z textových pomocí CTRL + ALT + F2 (F3, F4, ...)).
   2. Přihlásit jako root (login: root [Enter] -> heslo [Enter], nebo je-li už přihlášen uživatel: su [Enter] -> heslo [Enter]).
   3. Přejít do adresáře /etc: cd /etc [Enter]
   4. Zavolat oblíbený editor a otevřít v něm soubor resolv.conf - nejjednodušší možná bude mc, najít a stisknout F4.
   5. Upravit soubor tak, aby na prvním řádku bylo toto: nameserver 127.0.0.1, což je právě IP adresa našeho vlastního počítače, localhostu.
   6. Uložit změny (v mc F2), zavřít editor (F10), odhlásit roota (exit [Enter]).
3. Hotovo.

Poznámky:

• Rezidentní část DNS serveru BIND se jmenuje named a můžete ji ovládat, tak jako mnoho ostatních démonů pomocí pouze rootovi přístupného příkazu service. Tedy například service named restart [Enter] pro zastavení a znovuspuštění DNS serveru po změně konfiguračního souboru.
• BIND udržuje cache pouze v paměti počítače, takže po jeho vypnutí začínáte od začátku. I tak to ale má celkem viditelný vliv a navíc asi nehrozí, že by poskytoval neplatné zastaralé odpovědi.

Odkazy:

• domácí stránka BINDu
• Článek Kešovací DNS server BIND na abclinuxu.cz
• Tuning internetového připojení - DNS, SMTP na root.cz
• Vše co jste nechtěli vědět o DNS a BINDu a už vůbec jste se nechtěli ptát [kopie]

 

Linux ve windows

V této části je pár poznámek k programům, které jdou spustit v Linuxu i ve windows.

Otevírání souborů v běžícím Gimpu

Ve windows můžete spustit Gimp se souborem, jako parametrem (např. gimp-2.2.exe obrazek.jpg), ale tím dojde ke spuštění další instance celého Gimpu. K otevírání souborů v programu, který je už spuštěn, byla napsána zvláštní aplikace gimp-win-remote, kterou najdete v adresáři C:\Program Files\GIMP-číslo_verze\bin\.

Zvláštní na ní je, že ke svému běhu potřebuje 2 parametry. Nejen název souboru k otevření, ale také název výkonného souboru Gimpu. Předpokládejme, že Gimp máme nainstalován v adresáři C:\Program Files\GIMP-2\ a v jeho podadresáři bin\ je spouštěcí soubor "gimp-2.2.exe". Příkaz pro otevření obrázku potom bude vypadat takto:
"C:\Program Files\GIMP-2\bin\gimp-win-remote.exe" gimp-2.2.exe "C:\obrazky\obrazek1.jpg".

K usnadnění života si můžete vytvořit dávkový soubor s tímto obsahem:

@"C:\Program Files\GIMP-2\bin\gimp-win-remote.exe" gimp-2.2.exe "%1"
exit

Soubor nazveme např. "openingimp.bat". Po kliknutí pravým tlačítkem na obrázek pak dáme Otevřít v programu / Zvolit program... a najdeme nově vytvořený dávkový soubor. Příště už bude v nabídce.

Odkazy:

• Program The Gimp: domácí stránky | české stránky | seriál na linuxsoft.cz
• domácí stránky gimp-win-remote na sourceforge.net